21.10.1992 Orloj snivců

Olomouc - galerie na půdě 
Vysoké školy pedagogické

Měli jsme jet do Olomouce o něco dříve, měli jsme hrát v nějaké prý pěkné, klenuté místnosti studentské unie, ale hraní muselo být bohužel na poslední chvíli zrušeno, neboť: Marek Š. si NEPAMATUJE a plete domluvené termíny...

Nakonec do Olomouce přeci jen jedeme...Lenka Franková, která se nás pro Olomouc ujímá, má s námi trpělivost, a tak narychlo cestujeme hrát do školní galerie na půdě, bizarní to betonové prostoře bývalých kasáren ruských vojáků...

Jede s námi náhodou i jedna mladá angličanka Kirsten Reynolds, která také trochu bubnuje, a hlavně zajímá se o alternativní tendence v postkomunistických zemích, o čemž prý píše nějakou zprávu, či co...

Skláníme hřbety naložené haldou těžkého železa a stoupáme po schodech vzhůru.. pomalu, ale stoupáme.. je to asi pět nekonečných pater vzhůru... udýchaně se zastavujeme každých pár metrů.. ..pak to stavíme... (prohlédli jsme si celou půdu školy, kde nacházíme další materiál, nejlepší byla asi třímetrová lešenářská tyč..)

posluchačů je tentokrát hodně a tiše poslouchají.. tóny se linou v šeru a za svitu svic.. naše hodiny odbíjejí právě na tu dlouhou rouru, a pak to jde celkem bez zádrhelů. Horší bylo bubnování, pozvali jsme Kirstem, ale trochu moc do toho bušila.. jinak ale z koncertu mimořádný zážitek!! Dobrý bylo Michalovo rádio. Pustil ho v pauze před koncem, hráli tam zrovna konec nějaké symfonie, pár posledních taktů a pak to vypnul, a byl konec... dojem byl dokonalý...

zahráli jsme si dobře, poprvé jsme použili další objevy prázdninového bádání, což jsou dlouhé houpající se tyče = rafiky, které "mluví", a mensi obdobu téhož, což také pěkně zní a co nazýváme "prsty"...

Ve Votobii nám dali knihy Inkoustový měsíc..