19.11.1992 Zapomenutý orchestr země snivců a Orloj snivců

divadlo Rubín

Podruhé v jeskyni tmavé, Rubínu.
Zatím náš největší dvojkoncert byl opět rozdělen na tři části. První třetina utkání je poněkud strnulá, akademická a nějak neuvolněná. Snad je to způsobeno nezkoušením a trémou před nečekaně plným sálem.

Začátek a konec první části odděluje Vítek s Markétou nějakými renesančními motivy hranými z not. Silně a úspěšně totiž zalobovali v zatím velmi demokratickém orchestru. Akce skutečně ojedinělá a nikdy od té doby nezopakovaná.

Jinak se již jen improvizovalo. Styl těžko upřesnit. Hudba se prolínala z renesančních motivů, barokních fléten, do meditačních poloh, ploch gongu, trianglu, samotně hrajícího po rubínsku rozladěného pianina- jazzově a klasicky nadýchnutého s minimalistickou příchutí, skrze samplerové plochy smyček, rádia (rádiových zvuků), k bubnovým jízdám až po sóla ve třetí části...

Druhá část večera hraná na Orloj, byla podle mého soudu docela zdařilá. Celkově dobrý pocit z koncertu byl potvrzen výkřiky klaky Vítka Andršta voláním "bravó"!!! Upřímní diváci kritizovali zejména první část.

Hráli:

Markéta Baštincová na kytaru,
Marek Šebelka na piáno,
Michal Kořán na sampler a rádio,
J. K. na bubny, apod.,
Vítek Andršt na flétnu (hlavně),
Adam Krejčík na bicí,
Martin Šulc na basový klarinet,
Tomáš Vystrčil na bubínek.