4.2. 1993 Zapomenutý orchestr země snivců a Orloj snivců

divadlo Rubín

Další rubínský termín je tu, přijel jsem ze Šumavy a honem telefonovat, domlouvat, dohadovat se...

Domluvili jsme tentokrát zkoušku ve zkušebně Psích vojáků, v krásném domě Davida Skály na Malé straně. Za totálního smogového kolapsu města pražského, vezu bubny otcovou bílou škodovkou...

Smog trvá a podlomeni stěhujeme do divadla dvě bicí soupravy a všechny ty další věci.. opět nekonečné domlouvání a dohady, později bohužel i alkohol...

Koncert jemně začíná, vše se pozvolna odkrývá. Hlavně však chyby a neujasněnost. První část se mi zdá poněkud zaražená, až ke konci bicí řvou v šíleném rytmu...

O přestávce koluje lahev šampaňského, nečekaný dárek kavárníka velrybáře.

Po šampaňském si sedáme k Orloji, dle mého také poněkud zaraženému, nedržíme se tentokrát schémat, vše plyne tiše a pomalu. Diváci kašlou, nemohou dýchat...

V části třetí, nejočekávanější, Michal točí rourama, Marek provádí císařský řez na piáno, rozjíždí se bubny se samplerem, hrajeme náš jediný motiv (kterému říkáme "Ta naše"), bicí gradují, bohužel asi příliš.. však oleje do ohně přilévají čtyři bubeníci... tříská se do toho, i Tomáš do misek, pak vše utichá, Markéta spustí "Havlíčka" (kytarový doprovod, kterým doprovází pásmo A-Studia o českém sürrealistickém básníkovi K.Havlíčkovi), Vítek zamilovaně doprovází, Marek potom s výdrží šílence fouká do flétny a pak se to naštěstí střídá s tiššími plochami Michalova sampleru. A potom, jak jinak, s dlouhými šílenými bicími...

Zachraňuje piáno, Marek exceluje na "cembalové" pianino, udatně nás rytířsky hájí, Vít doprovází jen na flétnu, saxofon mu neduje, páč se mu odlepil filc. Klarinet není, Martin nepřišel. Po závěrečném, tentokrát snad slušnějším dunění bicích dohrává piáno, koncert končí.

Odcházíme s velmi rozporuplnými pocity.. pěkná místa zničili ta necitlivá a chaotická, všichni to víme, včetně posluchačů... Vítek s Markétou opouští loď Rubínu s poněkud strnulými, neživými obličeji.

Ano, hodina pravdy udeřila. Musí se zkoušet, musí se začít HRÁT, ujasnit koncepci a dostat novou, jarní mízu... snad přijde, snad se dočkáme.. snaha je, a dobrá nálada, zdá se trvá...

hráli:

Irena Percelová - zpěv,
Markéta Baštincová - kytara,
Vít Andrš - flétna,
Marek Šebelka - piano, Orloj..,
Michal Kořán - sampler, Orloj..,
David Skála - bicí,
Tomáš Vystrčil - perkuse,
Adam Krejčík - bicí,
J.Kořán - bicí, Orloj