6.4. 1993 Zapomenutý orchestr země snivců

divadlo Rubín

Po návratu ze Šumavy, kde jsem pobyl týden na vzduchu, slunci a za zpěvu ptáků, lezoucí na žebříku a prodírající se korunami stromů s pilkou v ruce, byla jen jediná zkouška.

A to jen ve třech, s Michalem a Markem. Zkouška byla opravdu příjemná, hudba začíná mít projasněnou tvář.

V úterý hrajeme v Rubínu, tentokrát s našimi novými přáteli s Berlína, triem "Flapping Eagels". Legrační je, jak jsme se s nimi seznámili:
v kavárně Velryba oslovili bráchu, jestli neví o nějakých zdejších muzikantech, s kterými by si prý rádi zahráli..

Takže v úterý podstupujeme opět to nutné martýrium se stěhováním a mořem drobných, leč úmorných problémů. Ale pozor, vezeme se tentokrát do Rubínu Mercedesem kombi našeho přítele Tobiase.

... jdeme na to...
Večer představuji hráče mezi sebou a vykopáváme. Hraje nás teď pět "snivců". Začínáme "domluveným" motivem z pondělní zkoušky, z kterého vzniká jakási předehra.

Začíná Orloj (škoda jen, že dnes se ozve téměř naposledy), poté temné, bránici lechtající bubny. Pomaloučku se kluci přidávají, šlape to, pokračuje, jede, pořád stejně, už to odchází, za chvilku zas to samé, podobně několikrát, je to pěkný, jemňounce to přede, už to trvá nějak moc dlouho a furt nic, říkám si "co bude dál? nikdo nic moc nehraje", koukám, že Marek má krizi nebo mu praskly nervy, volá na mě "přestávka" (nevěřím svým uším) teď je jediná možnost záchrany, nahlas musím prohlásit že "jestě ne", že "jsme si ještě pořádně nezahráli" a přidávám, kluci naštěstí taky, konečně se začíná něco dít, Marek hraje teď krásně, konečně i sampler je slyšet trochu víc, David pěkně šustil, skřípal, bongoval, Tomáš si udržel distingovanou laťku, budiž mu to ke cti, chybí nám holt jen sólista.

Druhá polovina nezačala žádným čtením básní (Tomášova iniciativa), přichází Martin Šulc, ale nástroj ani nevybalil.

A už s Michalem rozjíždíme "Tu naší", přidává se naše berlínské trio, začínají foukat, polehoučku, už pochopili, že jsme "snivci", ale už přitvrzují, i trombon si už foukne...zklidňujeme... teď zázrak: sálem se line božský smyčec kontrabasu, vedený jistou rukou, skutečný zázrak! Dalibor!

A zas se to rozjíždí, je to jazzovější, a pokračuje to, hýbe se to, konečně se HRAJE, kluci se do toho obouvaj, je to pohoda, ságo má sólo, trombon prdí a solí jazzovou slánkou, s Davidem jsme teď zrovna jedna ruka, příjemně to končí. Marek přidává Bachovu etudu, říkáme tomu "hymna snivců"...

Gert nám pak ukazuje svůj prapodivný tenor saxofon z roku 1928 Made in Czechoslovakia.

hráli:

"Flapping Eagels":
Tobias Rösh - kontrabas,
Gert Anklam - saxofony,
Jens Börner - trombon,
Marek Šebelka - piano,
Michal Kořán - sampler,
David Skála - bicí, perkuse,
Tomáš Vystrčil - perkuse,
J.Kořán - bubny, Orloj.