12.5. 1993 Zapomenutý orchestr země snivců

Divadlo Rubín

Tentokrát jsme přišli včas. Přijeli i naši přátelé z Berlína.

(A že prý se pojedou ještě vykoupat do Džbánu... Michal nepřišel, styl se nepřítomností sampleru posouvá do mnohem jazzovějších poloh.)

V první půlce chyběl i Tobias, který příliš dlouho parkoval svůj Mercedes kombi, což není na Malé Straně nijak jednoduché...

Klasici orchestru zkušeně sní a drží zasněně spodek, čímž vhodně vyrovnávají rozpálené trubky berlínských trubačů, které přetlakem jen explodovat.

Velmi v klidu, pražsky zadumaně si my, vzadu, rozumíme. S Davidem Skálou dnes jedna ruka, Toník, starej pardál se také rozkoukává, Marek nebesky zvolna koření, zasněně, jak jinak, jazz mu však jako vždy sedí. Všechno jak má být, dokonce i včas končíme.

Tentokrát se smějeme už i o přestávce.

Po pauze zas hezky v klidu začínáme, nikam se zbytečně nespěchá, celá atmosféra je příjemná, ve tmě svítí jen asi deset svíček, připadá mi to barokní, což koresponduje s chvílemi ticha, které nejvíce narušují rozpálení trubači. Mají horké hlavy, nekoupali se, nestihli to, a tak nezchladli.

Táhnou nás do jiných sfér, my se však nedáváme tak snadno strhnout, a zase je odtahujeme do našich rovin klidu a míru...

Ale je to dobře, doplňujeme se, koláže zvuků připomínají každou chvíli něco jiného. Odbijou hodiny, Dalibor zas sám ve věži zahraje na kontrabas, pak přicházejí kotle, a už se to vaří jak někde v Africe, z kotlů stříká banánová šťáva.. Marek poté opět zasněně, tu zas něco jako nějaký barokní řád vyvstává před námi neomylně a nezvratně...

Pustili jsme se do toho po hlavě a pak se v tom učili plavat. Plaveme jako ryby.. chvílemi je zima, pak se vyhříváme na sluníčku. Zdá se, že sluneční paprsky se odněkud lámou a odrážejí i do tmavých koutů rubínské hlubiny...

V klídku končíme, máme čas, není kam spěchat. Je to za námi, nevíme co a jak jsme hráli, Marek přidává již tradičně "hymnu snivců"...

Pocity (i potlesk) jsou dobré, výborné, p.Šebelka zdá se, nás upřímně dnes chválí, hodní a bohatší naši Němci nám nechávají svůj honorář, to je asi padesát korun na osobu...

Atmosféra je naplněná uspokojením, ani se nám nesnilo! Tobias, Jens a Gert ("Die Drei Apokalyptischen Reiter") nás zvou na společný koncert do Berlína.

hráli:

trio "Flapping Eagels" z Berlína:
Tobias Rösch - konrabas,
Jen Börner - trombon,
Gert Anklam - saxofony,
Marek Šebelka - pianino,
David Skála - bicí,
Toník Hlávka - perkuse,
J. Kořán - bicí, orloj