7.6. 1993 Zapomenutý orchestr země snivců

opět v Rubínu

Organizování bylo pekelně únavné, nicméně klaplo to, a docela slušně.

Ze zkoušky v Rubínu však jako vždy skoro nic nebylo... kraťoučká a zmatená byla i zkouška přímo před hraním. Poprvé s námi hraje Pavel Richter a Míra Hess.

Přemluvil jsem i naši známou z Norska Siri Austeen, aby si s námi zapreludovala. Vezeme Markovým mrňavým Unem její prapodivné nástroje z AVU. Je to kovový kontrabas vyrobený z nějaké klimatizační části potrubí a troubící nafukovací "ryba" s hadicemi a trubicemi. Dlouho si lámeme hlavy a pracně ukládáme objekty do auta, ryba na nás mrká svým okem...

Jsme již těsně před začátkem, vládne to správné vzrušení a napětí, představuji spoluhráče, nikdo neví co kdy a kde bude hrát...

Bouchám do orloje, Siri se přidává... pomalu se to rozjíždí, přidávají se bubny, kytara, atd...

atmosféra je příjemná, napětí se zhmotňuje ve vzduchu... jede to... tichá místa dobře střídají ty hlasitá, hudba je zajímavě vyhraněná, dobře se doplňují akustické nástroje s elektrickými.. pěkně splývá kytara se samplerem, jejich jemné předení s výrazně omamným účinkem pěkně doplňuje Siri kontrastním a zemitým, dost falešným troubením.. zdá se mi to být křikem, prosbou a modlitbou...

Marek "brousí" s napínáčky, s Toníkem si dobře rozumíme, kytara nachystala jakousi balalajkovou melodii, vrcholí to, pak se to mění, skřípou virtuální dvéééře, skřípeme do toho všichni (málokdo asi poznává ty dveře z nahrávky), pak celé to apokalyptické "zavírání dveří" odchází, moderátor z nahrávky mluví o plném kostele při Pergolessiho operách...

přestávka..

Je tady "Ta naše", zahajují ji jako vždy tandem sampler a bicí, ostatní se přidávají a jede to...

...celé je to výlet do nekonečných prostor zvuku, hluku, ticha i rámusu...a hudby... ...

Ke konci je ticho. Ozývají se nějaké dětské hlásky z Pankráce, zazpívá nějaký pták, vtom: BUCH, BUCH, BUCH... co to je? a zase BUCH, PRÁSK, PRÁSK.. aha, to někdo mlátí koberce.. (na Pankráci), přidáváme se všichni k mlácení koberců... pak je slyšet i rádio, Matuška zpívá o botech toulavých, vrcholí to pak ještě jednou a pořádně...

...nakonec Marek podléhá vnitřnímu tlaku a zahraje tradičně "hymnu snivců" (Andante od K.F.E.Bacha), ale to už s Tondou nevydržíme a chechtáme se mu rovnou do ucha, konec je děsnej, ale alespoň je totálním popřením přílišné vážnosti (kdyby hrozilo).

Koncert proběhl velmi dobře, možná nad očekávání, vše si hlavně uvědomujeme zpětně z nahrávky.

Celý večer v Rubínu byl příjemný a takový památeční. Půl divadelního sklepa zaplňují známí, kteří takto pohromadě ještě snad nebyli: Richterovi, Janíčkovi, Fidlerovi, Hlavinkovi, Radka Hanzlíková, Petr Faster, atd...

Jeden z pozorných posluchačů (herec z div. Na zábradlí) mi pak říkal, že to pro něj byla cesta do dětství, každou skladbou prý o několik let a při kobercích to už byl on sám, kdo stál u klepadla a klepal. Tam si odskočil prý až z Irska, kde byl při Markově piánu teď, jako kdysi dávno v dětství...

hráli:

Siri Austeen (Norsko) - kovový kontrabas a troubící objekty vlastní výroby,
Antonín Hlávka - perkuse,
Pavel Richter - kytara,
Miroslav Hess - dídjeridů,
Marek Šebelka - pianino,
Michal Kořán - sampler,
J.Kořán - bicí, Orloj, zvuky