Hudba snivců:
Další informace:
Huh?
Plné znění článku: Hospodářské noviny, 13.11. 2000, autor Petr Slabý
Gulliverovy cesty II. (Divadlo Archa, Praha, 10. listopadu)
Klíčem k tajemství je fantazie
Fenomén Gullivera fascinoval hudebníka, výtvarníka a fotografa Jaroslava Kořána natolik, že se rozhodl vytvořit sérii představení na pokraji žánrů, jejímž středobodem by byla tato magická Swiftova románová postava.
V pátek 10. listopadu se v Divadle Archa uskutečnila již druhá část tohoto projektu, který je určen pevnou koncepcí, ale na druhé straně hojně využívá i možnosti improvizace. Páteří celého představení je hudba Zapomenutého orchestru země snivců, jehož devět členů bylo naladěno na stejnou vlnu a ponořeno do tajuplného světa cestovatele, který se může toulat po neskutečných krajinách například jen ve svých myšlenkách při jízdě tramvají.
Herecký projev představitele Gullivera Žana Loose byl sice poněkud minimalistický, ale prokázal i smysl pro gag, což bylo nejvíce patrné při scéně čištění zubů.
Další postavou, která se objevuje na scéně, je návštěvník kavárny - zadumaný myslitel (ztvárnil jej Radek Špirhanzl, který se podílel také na textové a inscenační podobě díla). Mezi nejpůsobivější momenty patřily bezesporu výjevy, kdy Gulliver kopíruje hereckou akcí originální ilustrace J. I. I. Granvilla. Naopak civilní filmové sekvence, na nichž se režijně podílel Petr Zoufal, působily někdy až příliš "nesnivě".
Celková atmosféra představení měla každopádně obrovskou emotivní sílu s jemnou dynamikou a křehkou poetičností, i když vychází z románu, o jehož záměru sám Swift prohlásil, že "hlavním cílem je mi spíše potýrat než bavit svět".
(autor je hudební publicista)