Hudba snivců:
Další informace:
Huh?
Plné znění článku: Rock&Pop 8/2002, autor Petr Slabý
Zapomenulý Orchestr Země Snivců: 10 let, Divadlo Archa, Praha 28. 6. 2002
Výroční koncert orchestru improvizované hudby v historicky nejpočetnějším obsazení byl napjatě očekáván ze strany posluchačů i muzikantů samotných. Jak se toto těleso podléhající vlivům nálad i počasí zhostí své hvězdné chvíle? "Dirigent" Jaroslav Kořán se tentokrát rozhodl vytvořit čtrnáctidílnou slovní "partituru", se kterou se však někteří z třiadvaceti hudebníků seznámili až na pětihodinové zkoušce těsně před vystoupením. Jedním ze základních výchozích postulátů bylo: "Hudba se vyvíjí po spirálách, vychází z repetic, nicméně se neustále obměňuje, což dává hudbě děj." Od prvních tónů bylo jasné, že se tento záměr daří beze zbytku naplnit. Dokonalá souhra i dynamická proměnlivost, v níž si jednotlivé nástroje a vokály zcela plynule předávaly žezlo, vytvořily "kantátu", která obsahovala jak semknutou strukturálnost, tak širokou otevřenost improvisingu. To vše v proporčně vyvážené žánrové pestrosti od jazzových malůvek přes ambientní plochy až po vzedmuté pěvecké pasáže či drobné muzikantské žertíky. Mezi zpěvačkami jednoznačně dominovala Feng-Jun Song, ale ani ona se neprosazovala na úkor ostatních. V minimalistických částech nenápadně vévodila kytara Pavla Richtera, jindy zase vynikla průzračná trubka Jiřího Alexy. Kompaktnost celku umocňovaly ještě ručně drápané "geometrické" diapozitivy, ještě příhodnější by však možná byl plynoucí tok čar a obrazců, který by rezonoval s plynule tekoucím i tepajícím sledem hudebních motivů. Každopádně ZOZS naplnil ambice, které naznačil již v řadě předchozích projektů a vystoupení. Jako by to bylo "best of" jejich předešlé tvorby a zároveň něco zcela nového, mířícího do astrálních výšin i podzemních hloubek tohoto všehomíra.
Petr Slabý